V tomto článku se dozvíte, jak položit základy vaší jógové praxe tak, abyste vytrvali a získali z ní co nejvíce benefitů pro své fyzické i duševní zdraví. Pokud zatím nad jógu zvažujete, mrkněte se na tento článek.
Počínaje třicátým rokem života, pro většinu z nás se postupně stává čím dál obtížnější začít s novým sportem nebo fyzickou aktivitou. Většina z nás už má zažité své zvyky z mládí, nebo nedělá vůbec nic. Jóga nebo třeba tai-chi jsou jednou z mála možností, jak se rozpohybovat – lekce jsou otevřené pro každého, stačí si rezervovat místo a dorazit. Navíc se nesoutěží, každý se může soustředit na svou vlastní praxi bez ohledu na výkony ostatních.
Cesta k pravidelné a obohacující jógové praxi ale není vždy jednoduchá. Každý z nás musí projít různými úrovněmi, přičemž u každé z nich část lidí odpadne. I ty nejlepší důvody někdy nestačí k tomu, abychom vytrvali a posunuli se dál, za hranici pouhého fyzického cvičení.
Klíčovým problémem bývá nedostatek porozumění tomu, co jóga obnáší a čeho můžeme dosáhnout. Někteří mají příliš abstraktní představy, jiní zase nerealistická očekávání. Je proto důležité si svůj záměr i plán dobře nastavit.
Jóga není jen cvičení. Je to komplexní proces harmonizace dechu, mysli a těla. Díky tomu můžeme lépe vnímat své pocity a pozorovat, jak nás ovlivňují v každodenním životě. Neznamená to, že nemůžete na lekci přijít kvůli bolavým zádům. Postupně ale zjistíte, že kromě úlevy od fyzické bolesti může jóga zlepšit i vaši pozornost a všímavost.
Jak tedy začít? Zkusím nastínit tři základní úrovně jógové praxe, kterými většina z nás projde:
1. ÚROVEŇ – PRAVIDELNOST JÓGOVÉ PRAXE
První úroveň spočívá v zavedení pravidelnosti. Bez ní se benefity jógy vytrácí. Pokud je jóga jen občasným doplňkem k jiným aktivitám, je to v pořádku. Chcete-li z ní ale vytěžit maximum, pravidelnost je klíčová.
Jak často cvičit? Pro úplné začátečníky bych doporučil 2-3 lekce týdně. Kritický není ani tak samotný počet, ale schopnost vytrvat. Proto doporučuji spíš začít s menším počtem hodin (alespoň ale dvě), ale zároveň k nim mít odpověďnější přístup. Pokud chceme jógu dělat poctivě, musíme jí dát prioritu nad jinými aktivitami.
Překážky: Management volného času, nedostatečná prioritizace jógy, sklony k lenosti a prokrastinaci.
Překonání: Nastavte si jógovou praxi na vyšší prioritu a naplánujte si ji dopředu.
2. ÚROVEŇ – POSÍLENÍ TĚLA
Jakmile si zvyknete na pravidelnou praxi, přichází druhá úroveň – překonávání fyzických omezení. Ze začátku bude vše náročné, ať už jde o udržení rovnováhy nebo o hluboký předklon. Cílem je postupně posílit tělo a získat v pozicích jistotu.
Zde se mohou dostavit první frustrace – i přes pravidelné cvičení se většina z nás zlepšuje pomalu. Je důležité soustředit se na vlastní pokrok, ne na srovnávání s ostatními. I ten nejtužší člověk se časem protáhne, i ten nejslabší sval postupně zesílí. Záleží hlavně na vašem odhodlání vytrvat. V této fázi tudíž opět pracujeme s motivací a s vlastním přístupem ke cvičení.
Už na druhé úrovni můžeme začít pozorovat benefity pravidelné praxe nejen na tělo, ale i na naši psychickou pohodu a způsob práce s vlastním tělem. Učíme se pracovat s naším dechem, uvědomovat si ho i v situacích mimo samotnou praxi. Vnímáme, jak je tělo ovlivňováno pravidelným pohybem a jak postupně dochází k jeho lepší flexibilitě.
Překážky: Slabé svaly a klouby, rychlá únava, frustrace z pomalého pokroku, přecenění sil vedoucí ke zranění.
Překonání: Zůstaňte trpěliví a všímejte si i drobných zlepšení. Praktikujte ahimsu – nenásilí vůči sobě. Zařaďte i posilovací cvičení. Dopřejte si odpočinek.
3. ÚROVEŇ – PRAVIDELNÁ OSOBNÍ PRAXE
V další fázi zařazujeme osobní a čistě soukromou praxi jógy. Cvičení ve studiu má svá omezení – pořád nás nutí vnímat okolí. Doma máme možnost se ponořit sami do sebe a do vlastního dechu, a využít tak naši pozornost k prohloubení naší jógové praxe.
Pokud sami sebe zkrotíme, domácí prostředí kultivuje nejen náš přístup k józe, ale vytváří i vhodné podmínky pro učinění dalších kroků směrem k meditační a mindfulness praxi.
Pravidelná osobní praxe vyžaduje hlubší porozumění jógové cestě – zvládli jste techniky jednotlivých jógových pozic a víte, jak si složit vlastní lekci. Kromě toho se vám otevřely dveře i k dalšímu studiu. Vaše sebevědomí roste a nebojíte se začít trénovat i pozice, které jsou náročnější.
Překážky: Nedostatek motivace, nesoustředěnost, neznalost správného provedení pozic, vyrušování, sklon podlehnout „lákadlům“ jako mobil či televize.
Překonání: Vytvoření příjemnéo místa na jógu, kde vás nic neruší. Pravidelná praxe, která může klidně být i kratší. Máme správné porozumění osobní motivaci.
KDE STUDENTI NEJČASTĚJI KONČÍ?
Největší část to vzdá mezi 1. a 2. úrovní. Jóga zůstane jen občasnou aktivitou, kterou vytlačí jiné priority. Někteří nedokážou překonat lenost a nikdy do skutečného jógového požitku neproniknou. Jiní zase ztratí víru v sebe a své schopnosti.
Část odpadlíků nastavení pravidelné praxe nezvládne i v situaci, kdy by opravdu chtěla – může za to opice, která jim sedí za krkem. Nemyslím samozřejmě doslovnou opici, ale spíše opici distrakce a dopaminové závislosti, která je neustále směřuje k novým zážitkům a zkušenostem. To má za následek, že jen málokdy dostanou příležitost objevit skutečnou hloubku čehokoliv, co je zajímá.
Poslední skupina si jednoduše nevěří, protože ztratili důvěru ve vlastní schopnost učení. Velká část jejich energie směřuje k budování iluze, že něco nedokážou. Projeví se to tím, že ještě předtím, než něco zkusí, tak již s naprostou jistotou tvrdí, že to nepůjde, že nemůžou a tak podobně. Takoví lidé časem propadnou frustraci a skončí na první nebo druhé úrovni, jakmile se objeví první větší výzva.
No a pak tu máme početnou skupinu lidí, kteří chodí pravidelně na lekce, ale nikdy domácí praxi nezařadí. Vynakládají velkou mentální energii na to, aby sami sebe přesvědčili, že doma to nejde. Na důvodech nezáleží – vždy si něco najdou. Ve skutečnosti se jejich problém dá identifikovat ve většině případů jako neschopnost odolávat distrakcím. Potenciální řešení vidím ve změně postoje – 30 minut praxe 3x týdně není nic neřešitelného – jen je potřeba se zbavit potřeby neustálého příjmu dopaminu, na které jsme v domácím prostředí ve volném čase zvyklí.
PRIORITIZACE – NEZBYTNÁ SOUČÁST VŠECH ÚROVNÍ
Nastavení pravidelné jógové praxe a náš postup skrz jednotlivé úrovně není ani tolik záležitostí naší schopnosti provádět asány, ale leží v našem postoji a prioritizaci jógové praxe. Prioritizace má ale dvě ostří – když něco posouváme směrem k vyšší důležitosti, něco jiného musí ve stejnou chvíli ustoupit do pozadí. Věřím, že pro spoustu z nás tento prostor přirozeně existuje – jen ho máme aktuálně naplněný jinými distrakcemi. Kolikrát se vám stalo, že jste si sedli na pohovku a vzali do ruky mobil, a najednou jste se podívali na hodiny a uběhlo 30 minut? Tak to byl přesně ten čas, který jste mohli věnovat vaší praxi.
V tomto příspěvku jsem se zaměřil jen na první tři úrovně, protože ty se týkají 99 % nás všech. Další úrovně by se už netýkaly ani tak samotného cvičení, jako spíš meditačních praktik či hlubšího studia jógy jako filozofického systému. Pokud však dosáhnete třetí úroveň, znamená to, že opouštíte úroveň začátečníků (znovu nemluvím o provedení asán, ale o postoji) a integrovali jste jógu jako součást vašeho života, jako nástroj, který používáte k tomu, abyste harmonizovali svůj dech, pohyb a koncentraci.